PRAVOBŘEŽNÍ NÁPLAVKY LABE

HRADEC KRÁLOVÉ

realizace 2012

Řešený prostor labské náplavky je součástí nábřeží, které patří k významným architektonickým a urbanistickým souborům svého druhu v českých zemích. Rozprostírá se v úseku délky 700 m mezi secesní hydroelektrárnou (1909 -1912, architekt F. Sander) a Tyršovým mostem (1931-1933, architekt J. Gočár). Přirozené centrum náplavky tvoří Pražský most (1911-1913, architekt J. Kotěra), ležící v ose Gočárovy třídy. Stávající nábřežní zdi byly součástí barokní bastionové pevnosti (1766-1789).

Původní náplavka nebyla zapojena do veřejného prostoru. Pochůzí plochu tvořila kombinace trávy a dožilého betonového povrchu. Její využití znemožňovala také obtížná přístupnost.

Základem návrhu bylo nalezení formy nového hlavního vstupu na náplavku z prostoru předmostí Pražského mostu. Návrh řeší vstup v podobě dvou schodišťových těles půlkruhového půdorysu, které jsou symetricky umístěny vzhledem k ose mostu. Kompozičně a tvarově navazují na řešení předmostí od Jana Kotěry se symetricky umístěnými kiosky elipsovitého půdorysu. Zvolená univerzální forma schodiště se přirozeně zapojuje do tvarově bohatého prostoru okolí mostu. Schodištěm lze sestoupit jednak na niveletu náplavky, ale také na zvýšenou odpočinkovou plochu s travnatým povrchem, která mělkou křivkou ubíhá ke zlomu nábřežní zdi. Křivky se uplatňují rovněž u atypického mobiliáře, který je navržen z pohledového vodovzdorného betonu odlitého do ocelových forem v kombinaci s tryskanou nerez ocelí. Odlévané betonové dílce tvoří také nový lem po celé délce náplavky. Samotný povrch náplavky je navržen ze štípané žulové mozaiky. Součástí návrhu bylo také řešení osvětlení, které intimním charakterem doplňuje atmosféru náplavky. Uplatňuje se v podobě patníků a zapuštěných světel do schodišťových stupňů, laviček a zídek.

autoři: Vladimír Šolc, Pavel Zadrobílek

foto: Šárka Dlouhá